Přerov - a co bude dál?...
1.zápas - Přerov - Olomouc 0:3
(-20,-25,-19)
1.výhra po 4 prohrách v řadě, s charakteristikou: Narazili jsme na soupeře, který dělal daleko víc chyb (a jakých)!!! Ale jak se říká. co je doma to se počítá. Na naší straně bych vyzdvihl herní výkon Lucky Poláškové a souhru nahrávaček s blokařkami a nasazení v poli, dobrý servis (ranní tréninky začínají přinášet své ovoce).
2.zápas - Přerov - Olomouc 3:0
(23,24,21)
Jako z opačného konce světa. Jako by nebyla chuť vyhrát. Jak se říká, když se pustíš lana, už se těžko chytá za stejný konec!!! Tak dlouho jsme dávali Přerovu šanci na to, aby se chytl, až ji využil naprosto dokonale. Za připomenutí stojí hlavně stav 19:11 ve 2.setu kdy jsme vedli a dokázali ještě prohrát. Co udělal Přerov? Nechal to na nás. On nekazil, servíroval, a my jsme nepoložili balón.
Závěrem:
Na tuto práci jsem se strašně těšil, chtěl jsem vytvořit tým, který nebude jen vyhrávat, ale bude se navzájem chápat a respektovat se na hřišti i mimo něj. V družstvu je ohromné množství individualit, a pokud vy sami nepochopíte, že volejbal je hra skupinová a ne individuální, tak NIKDY nebudete nejlepší. Budete se stále hrabat (bohužel to tak musím říct) v těch "sračkách". Snažil jsem se dělat všechno možné, hledal jsem chybu v sobě (a doteď ji hledám), ale chyba je jinde. Ne všichni prostě dají do volejbalu všechno, ne všichni myslí na to co mají dělat! Kolik z vás se opravdu kvalitně protahuje, kolik z vás využívá a má vlastní gumu a švihadlo, kolik z vás dělá všechno naplno?
chtěl bych vám říct závěrem toto:
Srovnej si v hlavě co chceš dělat,
jinak to nemá cenu!
I když nejsem ten, který by z boje utíkal, něco se ve družstvu musí razantně změnit.